Příběh Plastenco - část II.

PETka je geniální…

Ze školy, z Fakulty architektury ČVUT, jsem po jejím absolvování neodešla. Mým cílem bylo rozhýbat své okolí. Studenti přece nesmí ze školy vyjít bez toho, aniž by řešili světové problémy. Oni mají mít pocit, že tím, co se ve škole naučili, svět zachraňují. Začala jsem plastovou katastrofu světa řešit z pozice pedagoga. Tato role mi každý semestr nabídla řadu pomocníků. 

Pár let to takto mé nedospělé duši stačilo. A stále mám pocit, že je to téma hodné zapojování do výuky na všech pedagogických úrovních všech školních stupňů a všech vyučovaných oborů, neboť odpadního plastu neubývá. Jeho symbolem se stala PET lahev, geniální vynález 70. let 20. století. Hygienicky nezávadná, lehká a krásná PET lahev. 

Kdyby svět byl ideální, nikde jinde než v batohu, v autě anebo na chatě byste PET lahev neviděli, protože by si jí lidé velmi vážili a jejím materiálem nemrhali. Polyethylen tereftalát je totiž opravdu drahocenný materiál. Na svoji váhu je neobyčejně pevný i pružný. Lesklý jako sklo a zároveň teplý – příjemný na dotek. 

PET je možné obohacovat mnohými aditivy, které odolávají UV záření či zabraňují pronikání jiných molekul. Když se člověk začne PET lahvemi zabývat a dozví se o nich všechny jejich vlastnosti, začne je mít doopravdy rád. Mít vlastní PETku je potom něco jako svátek. Něco, čím jsem se potěšila. Luxus, který jsem si dopřála. 

Ale, co s PETkou dál? A co s tunami PETek, které se na světě hromadí?

Autorka: Ing. arch. Kateřina Nováková, PhD.