Tři roky výzkumu: Co jsme se naučili o 3D tisku z odpadních plastů?

Když jsme před třemi lety začínali pracovat na vývoji velkoformátového robotického 3D tisku z recyklovaných plastů, měli jsme jednoduchou otázku: Může se odpad stát kvalitním materiálem pro architekturu a design?

Dnes už známe odpověď.

Ano. Ale cesta k ní byla mnohem složitější, než jsme si původně představovali.

Projekt podpořený Technologickou agenturou ČR nám umožnil propojit výzkum materiálů, vývoj vlastní technologie, robotický 3D tisk i návrh nových produktů. Místo jedné inovace tak vznikl celý ekosystém: propojení materiálového výzkumu, robotické technologie, softwaru a produktového vývoje.

3D tisk do výše 180 cm

Nestačí postavit tiskárnu

Velkoformátový 3D tisk z recyklovaných plastů není jen o tom, že se plast roztaví a vytiskne.

Během projektu jsme zjistili, že stejně důležité jako samotná konstrukce extruderu jsou vlastnosti materiálu, jeho příprava, vlhkost, velikost částic, chlazení i způsob řízení celé technologie.

Proto jsme vedle vývoje nové tiskové hlavy věnovali velkou část projektu také materiálovému výzkumu. Testovali jsme různé druhy recyklovaných polymerů, hledali stabilní zdroje odpadních materiálů a ověřovali jejich chování při robotickém tisku. Ukázalo se například, že průmyslové výrobní odpady představují mnohem kvalitnější zdroj než běžné směsné komunální plasty.

Výsledkem tak není jen samotná technologie. Vybudovali jsme také know-how, jak s těmito materiály pracovat.

Rozjasněný vs. nerozjasněný materiál

Produkty jako součást výzkumu

Každý produkt, který během projektu vznikl, byl zároveň experimentem.

U kolekce Glimmers jsme ověřovali limity subtilních geometrií a práci se světlem.

U kolekce Sediment jsme testovali recyklované PLA a možnosti modulárního nábytku.

Paravan Elpida, světelný objekt Glimmers pro kostel v Lišanech, kolekce Reflexe pro Designblok 2026 nebo modulární květináče Grove už představují další krok – ověřování technologie v reálných zakázkách.

Nešlo tedy jen o design. Každá realizace posouvala technologii dál.

Digitální výroba nekončí tiskem

Součástí projektu se stal také vývoj vlastního softwaru pro přípravu robotického tisku a digitálního ekokatalogu.

V závěrečné fázi jsme představili první parametrický konfigurátor produktu Task.One, který umožňuje uživatelům upravovat geometrii výrobku přímo na webu a propojuje digitální návrh s budoucí výrobou.

Je to první krok k tomu, aby si zákazník mohl navrhnout produkt přesně podle svých potřeb, aniž by bylo nutné pokaždé vytvářet nový model od začátku.

Technologie připravená pro další rozvoj

Výsledkem projektu je funkční prototypová technologie velkoformátového robotického 3D tisku z recyklovaných plastů, vlastní software pro přípravu výroby, digitální platforma, patentová přihláška i portfolio produktů, na kterých byla technologie ověřena.

Pro nás ale ukončením projektu vývoj nekončí.

Naopak.

Teď začíná další etapa – převést výsledky výzkumu do běžné praxe. Pokračujeme ve vývoji technologie, připravujeme nové realizace a hledáme partnery, kteří chtějí společně posouvat možnosti cirkulární výroby, robotiky a současného designu.

Děkujeme

Projekt by nevznikl bez spolupráce celé řady lidí a organizací.

Děkujeme Technologické agentuře ČR za podporu projektu FW09020011 – Vývoj velkoformátového 3D tisku z recyklovaných plastů a jeho komerční aplikace v inovativním eko-designu.

Děkujeme také našim partnerům z Fakulty architektury ČVUT, všem výzkumníkům, designérům, technologům, studentům, průmyslovým partnerům i spolupracujícím organizacím, které se během projektu podílely na testování materiálů, vývoji technologie a ověřování výsledků v praxi.

Největší poděkování ale patří celému týmu Plastenco. Za tři roky vzniklo mnohem víc než jen nový způsob 3D tisku. Vznikl základ technologie, která ukazuje, že odpadní plast může být plnohodnotným materiálem pro architekturu, design i budoucí cirkulární výrobu.

Výzkumný tým Plastenco a FA ČVUT